Všichni normální lidé potřebují někde bydlet. Mít svou střechu nad hlavou je přece v mnoha ohledech lepší než ji nemít, a vlastně jedinou předností nebydlení před bydlením je to, že bezdomovci nemusí platit nájem a energie. Což, jak mi dáte určitě za pravdu, není žádná motivace k tomu, aby se někdo rozhodl žít na ulici.

Mít střechu nad hlavou je jednak příjemné a jednak i velice důležité. A je pochopitelně nejlepší, když člověk bydlí ve vlastním objektu, v domě nebo bytě, který mu patří, protože odsud ho logicky nikdo nemůže vystěhovat a ani mu nemůže nařizovat, jak tam má žít.

Takže lidé projevují o koupi svých vlastních domů nebo bytů zájem. Chtějí bydlet ve svém. Jenže stačí nahlédnout do jakýchkoliv nabídek nemovitostí určených k prodeji, aby kdokoliv zjistil, že nebude shánění bydlení rozhodně jednoduché, že to nebude procházka růžovou zahradou. Našinec si najde nabídku, která by mu třeba i dokonale vyhovovala a kterou by bral všemi deseti, jenže pak se podívá na cenu a často ani nezačne počítat, jak dlouho by musel šetřit, aby na to měl. Protože by se také mohlo ukázat, že by na to při svých příjmech a rostoucích cenách nemovitostí nemusel mít nikdy. Nebo by si koupil byt až na hodně stará kolena, kdy už by to vlastně ani nemělo smysl, protože pak už by rodinu nezaložil a normální život vést nezačal.

Ale vlastní bydlení je přece jenom žádoucí. A proto se hledají zvladatelná řešení. A velice často je takovým řešením hypotéka.

Když je člověk schopen takovou půjčku za dohodnutou dlouhou dobu splatit, je to ještě dobré. Sice se zapotí, než dostane hypotéku na vlastní byt, sice ho zatíží splácení na dlouhá léta, ale je to řešení.

A když někdo nedokáže splácet ani hypotéku na vlastní byt, jak je tato vysoká? Pak by měla být jeho volbou daleko dostupnější hypotéka na družstevní byt. Protože je družstevní byt levnější, a když si někdo tudíž potřebuje půjčit méně, spíše uspěje. A má konečně kde bydlet.