Lidé oplývající dostatkem peněz si nemají vesměs vcelku na co stěžovat. A pokud už si stěžují právě na peníze, pak je to proto, že je často v naší povaze nemít jich nikdy dost, vždy toužit po ještě větším množství. Takovým lidem se dá v mnoha ohledech závidět, protože byť mohou mít i jiné obtíže než ty finanční, jsou alespoň ušetřeni nedostatku. A nedostatek je něco, co se nesnáší právě snadno. Zejména když tento přesáhne únosnou mez.

Jenže přesto jsou tu i ti, kteří přinejmenším občas nějakým tím nedostatkem strádají. Kteří by někdy potřebovali víc peněz, než kolik jich mají, ale prostě jim není přáno. A těmto se pak pochopitelně závidět nedá. I kdyby měli ve všech ostatních ohledech štěstí, peníze, tedy jejich nedostatek, jim vždycky nadělají vrásky na čele.

A tak je vlastně docela logické, že lidé, kteří nemají dost peněz, hledají způsob, jak jich zase dost mít. A když se to nedá zvládnout nějak jinak, hodí se obvykle i nějaká půjčka. Když už nemá někdo vlastní peníze, je dobře, když má aspoň peníze cizí, které může dočasně používat.

Ale půjčku nedostanou všichni a vždy. Půjčky se dávají jenom těm, kteří je dokážou splatit, až nadejde dohodnutý čas. A tedy těm, kteří dokážou o své schopnosti splácet i přesvědčit.

Ovšem co když poskytovatel nějaké půjčky chce prokázání vysokých příjmů od někoho, kdo je vysoké nemá? Co když požaduje čisté registry dlužníků, které uchazeč o půjčku čisté nemá? Co když jsou tu tedy okolnosti zpochybňující něčí schopnost půjčené peníze vrátit?

Když je to tak, bývá rozumné neztrácet zbytečně čas žádáním v bankách. Protože tam se lpí právě na přísných pravidlech. Zatímco taková nebankovní hypotéka, to je něco docela jiného. Tady se prokáže schopnost splácet, dá se nemovitost do zástavy a člověk hned může potřebné peníze mít. A až si s nimi dá život do pořádku, vrátí je a bude to odbyté.