Píše se rok 1879 a světlo světa spatřila první žárovka, která vydržela dávat světlo jeden a půl dne nepřetržitě (jen pro srovnání, dnešní vydrží svítit až jeden tisíc hodin, LED žárovka dokonce padesát tisíc hodin). Za jejím zrodem stojí Thomas Alva Edison. Jen o dva roky později se žárovky začaly prodávat, i když to nebyla zrovna nejlevnější záležitost. Během jedno sto padesáti let urazila žárovka dlouhou pouť .

Svůj původní tvar si klasická žárovka, tak jak ji známe, zachovala až do dnešních dnů, kdy jí ale postupně vytlačily žárovky úsporné.
Do doby rozšíření elektrického osvětlení se svítilo ohněm, petrolejkami, posléze plynovými lampami, které definitivně vystřídaly žárovky, i když ze začátku měly své odpůrce.
Sláva jí
Využití žárovek s rozvojem elektrifikace na sebe nenechalo dlouho čekat, nejprve byl tento typ osvětlení zaveden na úřady, do škol a obchodů, ze začátku si ho mohli dovolit jen lidé bohatí.
Dlouhá léta se žárovka nijak výrazně neměnila. Ze začátku byly vyráběny ručně a složeny byly z vlákna, drátků a skleněné nádoby ve tvaru hrušky. To vše bylo uzavřeno hrdlem. Podle kvality vlákna z uhlíku závisela i doba použitelnosti a výdrž. Náročnosti výroby odpovídala i její cena, pro chudé obyvatelé byla nedostupná a tak si jako jejich předci svítili petrolejkami.
Život žárovky zaznamenal výrazný zvrat v první polovině dvacátého století, kdy byly tvarově menší, plněny byly inertními plyny.

Klasické žárovky, které se běžně používaly ještě před několika málo lety, byly vytlačeny halogenovými, xenonovými a LED žárovkami, které mají nesrovnatelně vyšší světelnou účinnost, ale navíc jsou i úsporné. Svou podobou už klasický tvar hrušky nepřipomínají, což je škoda, ale nedá se nic dělat, vývoj jde prostě dál.